Názor na ewu
HUDBA: Už je to tak – poslouchám Ewu
První album Ewy mě tedy nechalo chladným. Nijak víc jsem se o něj nezajímal a když jsem viděl Ewu někde v televizi, pomyslel jsem si, že ji opět někdo protlačuje do popředí. Nechci tu hodnotit to, jestli Ewu někdo tlačí nebo ne – na to ať si udělá názor každý sám. Popravdě řečeno si myslím, že bez nějaké té (alespoň malé) „tlačenky“ se neobejde žádná kapela nebo zpěvák, který chce působit tzv. celorepublikově a v médiích... Chci napsat jen tolik, že můj názor na Ewu se začal postupně měnit.
Měl jsem možnost vidět v televizi nějaký pořad, ve kterém byl i rozhovor s ní, a tohle děvče na mě zapůsobilo tím, že vystupovala sebejistě, ale přesto skromně a „normálně“ (v uvozovkách proto, že je velmi složité definovat „normálnost“). Rozhodně nepůsobila jako někdo, kdo si o sobě myslí, že je někdo víc jen kvůli tomu, že je veřejně znám. Sám se pořád považuji za takové „velké děcko“ a cením si toho, takže se snažím na svět okolo sebe hledět – pokud možno – bez předsudků. A tak jsem si řekl, že by nebylo dobré Ewu nějak odsuzovat jen kvůli tomu, že ještě nemá ten „správný věk“, který možná někdo považuje za „vhodný pro hvězdu“.
V sobotu 10. listopadu byla Ewa hostem pořadu Noc s Andělem, který občas rád sleduji, a proto jsem se s chutí podíval i na vysílání s touto zpěvačkou. A musím říci, že na mě zapůsobila opět pozitivně. Skromná dívka s dobrým hlasem a pěknými písněmi. Jelikož jsem se v pořadu dozvěděl, že Ewa už má druhou desku Ticho, řekl jsem si, že by nebylo od věci ji slyšet a udělat si vlastní názor.
Shodou okolností se mi právě tato tento týden dostala do rukou a byl jsem velmi příjemně překvapen, protože album ve mně zanechalo velmi dobrý dojem. Už věřím, že Ewa má skutečně talent a dobrý hlas, a tak ať je to s jejím „protlačováním“ jakkoliv, tahle dívka si pozornost jistě zaslouží.
Písně na albu mají hlavu a patu a hlavně – jsou o něčem. Možná jen o radostech a starostech jedné školačky, ale to přece nehraje roli. V posledních několika letech mi totiž připadá, že se dělá spousta muziky, jejíž význam asi chápou jen její autoři. Texty, které nemají smysl a člověk neví „co tím básník chtěl říci“. Snad i proto mám rád staré desky z osmdesátých a devadesátých let – Dalibora Jandu, Michala Davida, Petra Nagyho aj. Jejich písně totiž měly smysl. Možná jsou obyčejné, prosté, ale prostě dobré a zanechávají v člověku nějakou emoci a v tom je podle mě jeden ze smyslů hudby. A tento smysl a význam slyším i v novém albu Ewy Farne. Dlužno podotknout, že svoji nemalou zásluhu na celkové zdařilosti alba má jistě i skupina, která Ewu doprovází.
Těžko vybírat, která píseň je ta nej. Úvodní Ticho je myslím velmi zdařilé, ale asi nejvíc mě dostává píseň Přátelství. Má rytmus, tempo, dobrou melodii i dobrý text a možná i tzv. „hitový potenciál“, takže se dá říct, že na té tak nějak „ujíždím“. Celkově považuji celé album za vyvážené a povedené – nedá se říct, že by některá píseň vybočovala v negativním smyslu slova.
Takže ano – je to tak. DJ.Snail (tedy má maličkost), jehož hlavní „doménou“ jsou uskupení jako 4 Strings, Milk Inc., Ian Van Dahl a spousta další taneční a trance hudby, poslouchá v současnosti Ewu Farnou a je nadmíru spokojen.
Držím tedy Ewě pěsti a přeji, ať se jí daří. Doufám jen, že jí nepotká stejný osud jako potkal mnoho mladých a mnohdy i talentovaných zpěvaček a zpěváků, kteří svoji slávu neunesli. Věřím ale, že jestli Ewa zůstane v nitru takovou, jakou se zdá být nyní, pak ji snad nic podobného nehrozí.