1.Recenze
Tak jako se na pobíhající srnu v lese bude dívat zcela odlišně pytlák a ochránce přírody, tak i Ewa Farna vyvolává rozporuplné reakce. Osud jí připravil podobný úděl jako někdejšímu popovému králi Michaelovi Jacksonovi, který byl (a stále je…) pro jedny modlou, zatímco druzí si jeho fotografie lepí do atlasu zvířat jako nový druh… Ewa Farna s sebou táhne břímě svého raketového startu – „renomovaní“ hudební kritici a recenzenti (pro které je mainstreamová hudba něco jako maso pro vegetariána) Ewě pořád dokola předhazují, že bez jistého vlivného maníka by byla jen sólistkou školního sboru. Zatímco "běžný" posluchač už dávno přišel na to, že takový talent se nedá uměle odchovat a že není od věci dát té devátačce šanci...
Zkusme se na celou věc podívat objektivně: ano, Ewa měla nehorázný kus štěstí. Nejen že vyhrála v polské televizní soutěži Šance na úspěch, ale dokonce se tu seznámila s jistým Leškem Wronkou (ano, to je ten vlivní maník o pár řádků výš…), který v ní okamžitě vycítil neuvěřitelný potenciál a tak bylo nasnadě, že jí nabídl spolupráci. A dál už to zná každý – veleúspěšný singl, veleúspěšný debut a přes padesát koncertů a vystoupení v tomto roce. Na druhou stranu je pochopitelné, že ne každý je z tohoto schématu nadšený… Dnes je holt „in“ probít se nějakým tím strništěm, přeplavat pár bažin a ne tohle všechno oběhnout po krásném novém chodníku… Prostě běda tomu, kdo nejprve nezpíval na vánočních besídkách, studentských plesech a pak v místních kulturácích před dvacítkou seniorů, dokud se nestal ten „zázrak“ a on se prosadil… Milí páni recenzenti by si měli uvědomit, že není nic špatného na tom „jen zpívat“, každý nemusí hrát na tři nástroje a skládat si sám po večerech písně, a tuplem ne pokud vám je třináct let…

Není se co divit, že před rokem recenzenti nehodnotili Ewino debutové album, a už vůbec ne hudbu, ale právě toto ošizení jejich „nalajnovaných kolejí“. Absolutní perličkou (a pro některé třešničkou na dortu) se stala recenze Martina Svetlíka na prestižním Musicserveru, když píše: „Henry Ford by měl radost, neboť písničky jsou jedna jako druhá“… a o pár řádků dál už čteme: …“každá píseň je jednoznačně identifikovatelná už na druhý poslech a na ten třetí už si ji ve vlaku zpíváte.“ Těmito úžasnými protimluvy se stala tato recenze opravdu kultovní… :)

Ale vrhněme se už na samotné album Ticho, které upoutá ještě než z něj slyšíte první tón: originálním a opravdu povedeným bookletem. V něm sice chybí texty písní, což by se opravdu stávat nemělo, ale to je jediná výtka. Místo textů zde najdeme povídání o většině písní přímo od Ewy, což má pro fanoušky větší cenu než holé texty… Neobyčejně kladný dojem pak dotváří výjimečné fotky – hlavně některé momentky opravdu stojí zato. U samotné „placky“ bych čekala větší invenci než černočerný design, ale to je dnes zlozvyk u většiny vydavatelství.
Hudebně znamená druhé album výrazný posun kupředu. Je až s podivem, jak pozitivně se projevil fakt, že většina repertoáru je přímo „šítá na míru“ a navíc z českých luhů a hájů. Že Lešek Wronka balady umí, dokázal už na debutu písní Jak motýl, ovšem tklivá balada Tenkrát je kategoríí sama pro sebe. O to víc zamrzí, že se zdá být tato skladba jako kdyby „nedotažená“ v aranži – tato strohá verze sice má své neoddiskutovatelné kouzlo, ale třeba přidání smyčců do druhé poloviny by ji také slušelo… Neochvějnou pozici Leška Wronky coby Ewina dvorního skladatele pak utvrzuje trojblok Náhoda, Něco nám přejte a Směj se. Další dva „české kousky“ na albu jsou od Honzy Ponocného (chystaný druhý singl La la laj a Ponorka), pop jednom pak přispěli Daniel Hádl (Pošli to dál) a dokonce miláček davu, kytarista Marcus Tran (Z bláta do louže). Velmi příznivým signálem je fakt, že se Ewa spolupodílela na třech textech, což dává důvod k optimismu do budoucna, i když je jasné že „další Aneta“ s autorským albem a baskytarou na krku z ní ještě pár neděl nebude… :) Jinak je pod drtivou většinou textů opět podepsána Petra Cvrkalová, která po bezchybné práci na prvním albu opět nezklamala a je až s podivem, jak trefně a citlivě dokáže každou melodii textově doplnit.



Celkově na mě působí druhé album tak nějak svižněji a „vzdušněji“ než jeho předchůdce, aranže jsou odvážnější (a odvázanější…) a pokud bylo cílem natočit vyzrálejší placku pro vyzrálejší publikum, bez debat se to povedlo.

Celkové hodnocení: 85%

Kamila Paitlová
2.Recenze

Universal Music - Ondřej Pýcha

Ewa Farna