Rozhovor pro školní časopis
Exkluzivní rozhovor s 3. slavicí Ewou Farnou
Mnoho z nás si jí pamatuje ještě jako 13letou holčičku zpívající svůj velký první hit „Měls mě vůbec rád“. Nyní je Ewa Farna, 3. českou slavicí a 15letou studentkou polského gymnázia v Českém Těšíně. Za 2 roky tvrdé práce Ewa nazpívala již spoustu hitů, vydala dohromady 3 studiové desky a absolvovala své první turné, které navštívilo přes 26 000 fanoušků. My jsme měli tu čest se s Ewou setkat osobně. Na rovinu – byli jsme nervózní jak sáňky v létě. Ukázalo se však, že Ewa je zcela normální a fajn holka. Na připravené otázky nám odpověděla takto:
V Polsku vychází tamější verze desky „Ticho“. Na co se mohou těšit fanoušci v Česku?
Po celý rok se budu snažit koncertovat v Polsku, ale Česko samozřejmě nezanedbám. A zda-li půjde vše jak má, tak nás možná na podzim čeká 3. Česká deska.
Vnímají tě Polští fanoušci jinak než ti Čeští?
To sama dobře nevím. Mám tam již oficiální fanklub, ale teprve tam začínám, takže přesně nemohu posoudit, jak to s Polskými fanoušky vypadá.
Jak vypadá tvá příprava před koncertem?
Různě. Záleží na tom kolik mám času. Většinou si povídáme s klukama z kapely, smějeme se, oni ladí a natahují struny a podobné důležité věci. Já se maluji, převlíkám a ladím si oblečení do kterého se budu během koncertu oblékat. Samozřejmě zvukovka je povinnost.
A máš nějaký rituál pro štěstí?
Pravidelně se modlím. Pokaždé někam zalezu a pomodlím se ať to vyjde.
Setkala ses někdy s negativním publikem, popřípadě, jak se chovalo?
Samozřejmě, hlavně na festivalech, kam chodí většinou lidé, kteří poslouchají tvrdší muziku a najednou se tam objeví 15 letá holka a začne: „Měls mě vůbec rád!“ a tak začnou lítat piva. Někdy to je sranda mezi tím slalomovat, ale když se vám to dostane do nástrojů, tak už to je horší. Jednou po festivale jsem slavila tady v Praze narozeniny a volala jsem kapele: „Kluci, kde jste?“. Dostalo se mi odpovědi: „Sušíme bubny“. Nejhorší to je, když už začnou lítat lahváče. Občas se ale opravdu zasmějeme, když přijedeme na nějaký ten festival a hrajeme například po metalové kapele a schválně vybíráme ty sladší věcičky. Baví mě bojovat proti hudebnímu rasismu.
Jaký byl tvůj největší trapas při živém vystoupení?
To se stalo, když mě byly asi 3 roky a zpívala jsem v jednom sboru, tak jsem to nevydržela a při vystoupení jsem se počůrala. Teďka většinou říkám vtipy a nikdo se jim nesměje (smích). Jednou se mi dokonce stalo, že jsem zpívala na half-playback (hudební podehrávka) na jednom náměstí. Zpívám, zpívám a najednou spadne proud… Takže ani mikrofon, ani světla, ani žádná podehrávka, nic! Najednou na mě civělo 3000 lidí a já jsem absolutně nevěděla, co si počít. Tak jsem nejdřív začala křičet takové věci jestli mě slyší, jak se mají apod. Když už jsem nemohla dále křičet, začala jsem se podepisovat v prvních řadách. Potom už jsem fakt nevěděla, co dál. Naštěstí za mnou stály bubny, tak jsem za ně zalezla a začala jsem hrát. Hrála jsem asi 10 minut a po 15 minutách to konečně zapnuli. Publikum se však skvěle bavilo a to byla hlavní!
Na co jsi ve své dosavadní kariéře nejvíce hrdá?
Na to, že lidi stále chodí na koncerty a že je to baví a že i když je republika tak malá a jsme třeba potřetí v Plzni tak že znovu přijdou. Dále jsem ráda, že se rozrůstá fanklub a dostávám ceny, ale nebýt koncertů, tak by to nebylo ono.
Změnil se nějak tvůj hudební vkus od té doby, co působíš na Českém hudební scéně?
A jak! Hrozně! Můj vkus se strašně vyvíjí tím, co hudební scéna přináší. Nejsem hudební rasista! A poslední dobou mě strašně zaujala Lady GaGa, disco! Chápete? Já a disco! Jinak také Pink, Nickelback, Linkin Park, Limp Bizkit.
Co obnáší být zpěvačkou a 15letou studentkou zároveň?
Obnáší to strašně moc věcí. Ráda bych chtěla už jako zpěvačka vystupovat jako hodně mích vzorů, ale uvědomuji si, že by se později nebylo kam posunout. To znamená že nemůžu vystupovat jako oni, nemůžu zpívat takové texty, nemůžu prostě dělat to co oni. Musím si to umět rozplánovat, ale už bych si přála řádit na tom pódiu, mít podpatky, mít prsa, ale prostě to nejde. Zatím. A co se týče mne, jako studentky, tak je někdy zajímavé s přáteli. Vždy mám více kamarádů než kamarádek. Klukům asi víc věřím. Ale jednou se stalo, že jsem se seznámila s velmi vtipným a sympatickým klukem, který se na jedné akci opil a začal prohlašovat, že spolu chodíme, což nebyla vůbec pravda. To vše jen proto, že jsem Farna.
Nemáš někdy chuť to všechno zabalit a vrátit se do úplně běžného života?
Já si myslím, že žiji normální život, ale mám někdy chuť úplně vypnout, někam odjet nebo když přijdu ráno do hotelu na snídani, nevyspalá a nenamalovaná a všichni se začnou otáčet a šeptat si ,,Hele to je ta Ewa Farna‘‘ tak mi to je docela protivný. Ale je to vyvážený. Zase si můžu vyslechnout ten potlesk na pódiu a to je jedna z nejhezčích věcí, které znám.
Jaké je tvé přecevzetí do nového roku?
Nevěřím na to.
Svatý Valentýn. Jak ho vnímáš?
Já si sice potrpím na tradice, ale tyhle spíše Americké moc neprožívám.
Dovolili jsem si citovat: „Víš jaký to je, když člověk ráno vstává a zrcadlo ti říká: „Děvče, žádná sláva“? (text z Ewiny písně JAKÝ TO JE)
No, je to drsný! Ale myslím, že až mi bude šedesát, tak to bude horší. Do šedesátky mám však ještě dost času.
Co by jsi vzkázala naším, žákům, čtenářům a popřípadě těm, kteří tě z naší školy poslouchají?
Aspoň nějakou chuť ke studiu a aby si šli za svým cílem. Ovšem ne za každou cenu! Znám i hodně ambiciózní lidi a musím říct, že to taky není dobré. Samozřejmě hodně štěstí a to nejdůležitější, zdraví. Prostě aby byli šťastní a to je takový relativní pojem, že si pod tím můžete představit strašně moc věcí.